BĚŽKY 2026

Týden na útulné horské chatě v zasněžené krajině daleko od městského ruchu. Týden plný zážitků, sportu a společných chvil strávených v krásném prostředí. Takové bývá naše běžkařské soustředění. Díky organizaci paní trenérky Petry Venturové, personálu hotelu Bára a ostatním trenérům tomu ani letos nebylo jinak.

Na běžky jsme se vydali tradičně po prvním kole Mistrovství ČR družstev, v neděli 25. ledna. Ráno se tak vše potřebné naložilo do autobusu (snad nikdo nic nezapomněl), zamávalo se rodičům a hurá směr Krkonoše. Už u autobusu jsme se potkali s kamarády z triatlonového oddílu Road2Kona, kteří s námi na toto soustředění vyrazili již podruhé, a my jsme za to moc rádi. Naši trenéři tak měli na starost poměrně početnou výpravu soviček a 'pyžamáčků'.

Neděle odpoledne:

Příjezd, oběd, první běžky

Příjezd na Benecko odhalil tamní podmínky. Bylo zataženo až mlhavo a sníh byl mokrý a spíš na ústupu. I tak ale panovala dobrá nálada a všichni se vydali k horské chatě, k hotelu Bára. Po cestě nechyběla tradiční koulovačka, které byli jako vždy nakloněni spíš chlapci, než děvčata. Zavazadla sovičkám pohotově odvezl k hotelu pan provozní se svým pomocníkem.

Chatu jsme našli ve stejném stavu a kondici jako před rokem. Začínat soustředění obědem vždy potěší a potěšen byl i pan kuchař, protože plavci jsou velmi dobří strávníci. Po obědě krátká pauza a rychle na běžky, aby se stihlo najet ještě pár kilometrů.

První trénink na běžkách vždy odhalí, kdo má jaké vybavení a poslouží k rozjezdu a připomenutí si běžkařské techniky, která je komplexní prověrkou mnoha svalových skupin a koordinačních schopností. První trénink zároveň napoví trenérům, jak rozdělit sovičky do skupin pro nadcházející tréninky. Nejde o to, že by jedna skupina byla lepší než druhá, ale o to, aby v dané skupině mohli všichni jet spolu a byli si věkově blíž. Objevilo se pár problémů s vybavením, ale naštěstí jsme měli náhradní kusy a všichni tak mohli spokojeně pokračovat.

Večer už byly všechny sovičky plně zabydleny a trenéři jim nastínily denní režim:

8:00 budíček

8:30 snídaně

10:00 dopolední běžky

13:00 oběd

14:30 odpolední běžky

17:30 společné protažení

18:30 večeře

20:30 druhá večeře

22:00 večerka

Pondělí a úterý:

Z nevlídného počasí do zimní pohádky

Na každý den byla stanovená služba (dle rozdělení do pokojů), která měla za úkol především budíček a vytírání stolů po každém jídle. V pondělí budili nejstarší kluci, a tak nebyl hladký průběh ranního harmonogramu zaručen. Nakonec to ale zvládli a první plnohodnotný den tak mohl začít. Dvě starší skupiny podnikly cestu na Mísečky, cca 8km do táhlého kopce, který nabízí pouze dva mírnější sjezdy na vydechnutí. Na Mísečkách pak byly v nabídce různé okruhy, podle toho, jak se kdo cítil a jaké chtěl jet tempo. Většinou se v rámci skupin jezdilo v menších skupinkách s tím, že bylo vždy určeno místo a čas srazu. Dvě mladší skupiny zůstaly na Benecku, které také nabízí několik okruhů a hlavně dlouhou širokou rovinku pro trénink techniky a různých dovedností.

Odpoledne zůstávali už všichni na Benecku, a tamní okruhy se tak zbarvily do oranžovo-modra. V pondělí bylo sněhu poměrně málo a místy bylo napadané jehličí a větvičky ze stromů. V noci z pondělí na úterý však přišla vytoužená nadílka, a naše sovičky tak mohly naskočit do běžek hned před chatou. Stopy byly krásně bílé a upravené, a teploty lehce pod bodem mrazu nám do konce soustředění zajistily ideální podmínky. Čerstvý sníh sice občas trochu na běžkách brzdil, ale naši starší sportovci pravidelně a pečlivě mazali své běžky, a také běžky mladších, pokud je o to požádali.

V úterý odpoledne padl návrh jít hrát fotbal. Na sněhu. S jednou lyží. Někdo dostal skvělý, avšak odvážný nápad a vznikl tak jakýsi hybridní fotbálek. O zábavu tak bylo postaráno a je opravdu zázrak, že odpolední boje na plácku na Rovinkách přežily nakonec všechny běžky.

Naši vynalézavost ocenila i paní provozní, která náš fotbálek z chaty na Rovinkách sledovala každý den. Můžeme se tedy jen domnívat jak se asi cítí nyní, když plácek na Rovinkách zůstává v odpoledních hodinách prázdný.

Kdo hrát nechtěl, mohl si v klidu najezdit extra kilometry na běžkách po okolních tratích. Po běžkách už jen protažení a dlouho očekávaná večeře, po které však brzy vyhládlo, a tak jsme byli vděční i za večeři druhou.

Středa:

Horská etapa

Ve středu, již tradičně, byla naplánována vytrvalostní etapa, dle výkonnosti každého družstva. Nejzkušenější skupiny 1 a 2 vyrazily na výšlap k Vrbatově boudě podél sjezdovky Medvědín. Tato cesta je především psychicky náročná, ale všichni se s touto výzvou poprali na výbornou a postupně se dostoupalo až do výšky 1400m n.m. Nádherný výhled na celé Krkonoše a selfie u mohyly Hanče a Vrbaty stály za veškeré úsilí vloženého do výstupu (viz. Foto). Odměnou bylo také občerstvení na vrcholu. Někdo zvolil malinovku, někdo horkou čokoládu. Spolehlivě se však může říci, kdo svůj nápoj vypil nejrychleji…samozřejmě, že Péťa. Někteří jezdci si stanovili cíl 50km. A to se jim nakonec i úspěšně povedlo.

Skupina 3 držela krok se staršími a vyrazila na Mísečky. Trojka stihla objet i pár okruhů na luxusně upravených tratích. Svůj výlet oslavila ve zdejším bufetu Stopa horkou čokoládou. Náročnou cestu do kopců, i přejezd sjezdovky zvládli všichni ve zdraví a pohodě.

Čtyřka zvolila horskou etapu směrem k rozhledně Žalý a i ona svůj boj s kopci zvládla. Pro většinu cesta do kopce díky "šupinám" nebyla problém, ta pravá výzva přišla až při sjezdu po lehce zledovatělé cestě. Pro ty nejmladší a pro ty, kteří zažívali svou premiéru na běžkách to bylo velice náročné. Všichni ale podali statečný výkon, za což jim náležitě patří pochvala.

Všechny jako odměna čekalo volné odpoledne, které si každý trávil podle sebe. Někdo hrál ping-pong, někdo se válel nebo spal. Starší sovičky mohli využít místní mini-wellness stejně, jako v pondělí a v pátek. Kluci tak nepřišly o možnost rozebrat zážitky a pocity z tréninku v páře, jak už jsou z zvyklí z Pražského Podolí.

Po večeři si připravila Julča Pleskotová povídání o svém ročním pobytu ve Francii. Vrcholem jejího vyprávění o náročné sezóně ve francouzském Antibes byla fotka s hvězdou světového plavání Summer McIntosh. Slide s touto fotkou byl oceněn hlasitým "oooo😱". Společně s Martinem Strakou pak ještě Julča povídala o letošním MS v dálkovém plavání v Singapuru. Hlavně pro malé sovičky to bylo zajímavé, protože odhalily některá tajemství tohoto nádherného sportu, o kterém třeba zatím tolik nevěděli. Na závěr přednášky byla soutěž Kahoot, kterou ovládli kluci z gymplu a vysloužili si tak výhru v podobě čokolády.

Čtvrtek:

Štafetové šílenství

Čtvrteční ráno bylo ve znamení soupeření štafet. Všichni závodníci byli při snídani rozděleni do 4 štafet pod vedením kapitánů Honzy a Tondy Kovářů, Kuby Nováka a Martina Straky. Kapitáni tak museli zvládnout náročný úkol; věnovat se snídani a zároveň si vybírat jednotlivé sovičky do svého týmu.

V každé štafetě byl vyrovnaný počet jezdců z každé skupiny aby vše bylo spravedlivé a fér. Okruh vypsaný na 660m se jezdil podle tréninkových skupin tj. skupina 4 jela 1 okruh, a skupina 1 jela 4 okruhy.

Díky skvělému prvnímu úseku Terezky Ředinové to dokonce vypadalo, že pořadí bude jasné už právě po první části. Ale na druhém úseku se okamžitě dotáhla štafeta Honzy na svého soupeře. Ve vedení se tak usadily štafety Kuby a Honzy. Vytvořily si poměrně značný náskok a pravidelně se každý úsek střídaly na čele závodu. Těsně před polovinou závodu ale štafeta Tondy Kováře zahájila stíhací jízdu. A ani ne během dvou úseků své manko smazala. Na posledním úseku členů skupiny 3 se dokonce dokázala Tondova štafeta utrhnout svým soupeřům a začala si budovat náskok.

O zlatu bylo v podstatě rozhodnuto a zrak všech se tak otočil k boji o druhou pozici. Skvělou podívanou přichystali divákům Péťa Morávek (Kubova štafeta) a Ondra Černohous (Honzova štafeta) na svém úseku. Péťa vyrazil se ztrátou 15 vteřin a už v prvním okruhu svého kamaráda, ale v tu chvíli soupeře, dotáhl. Bojovali spolu na každém metru tratě a nenechali si ani chvíli klidu. V závěrečném 4. kole však už Petrovi, díky super rychlému začátku, začalo docházet a Ondra toho skvěle využil. Utrhl Péťu a do posledního úseku přivezl kapitánovi Honzovi náskok přes 10 vteřin. Honza, účastník ODM v běžeckém lyžování, nedal Kubovi žádnou šanci, naopak se snažil dotáhnout na svého mladšího bratra (rovněž účastníka ODM v běžeckém lyžování) a zdramatizovat závěr štafety. Tonda měl náskok téměř půl kola a Honza dokázal sjet náskok na pouhých 10 vteřin v cíli. Pořadí tak nakonec zůstalo jako před poslední předávkou:

• 1. Štafeta Tondy
• 2. Štafeta Honzy
• 3. Štafeta Kuby
• 4. Štafeta Martina

Nasazení všech a podpora svých kolegů vytvořily atmosféru srovnatelnou s místními závody. Všichni nechali na trati všechno a v cíli svůj výkon několik minut rozdýchávali. Opravdu pro každého velká pochvala.

Odpoledne už bylo méně intenzivní. Pár kilometrů na vyježdění po ranním závodu a pak fotbálek nebo volná jízda.

Pátek:

Závěrečné etapy

Pátek byl posledním dnem na lyžích a každý si chtěl poslední šanci na lyžování užít naplno. Jezdilo se o sto šest. Každý podle svých možností. Nutno říci, že už všechny svaly bolely a nejelo se tak snadno jako v předešlé dny. I kilometráž nebyla úplně odpovídající výkonnosti, protože únava už opravdu začala přicházet.

Nejrychlejší družstvo vyrazilo naposledy zkontrolovat Mísečky a ostatním postačily okruhy na Benecku. Odpoledne proběhlo závěrečné fotbalové utkání USK vs Road2Kona, ve kterém nakonec měla "modrá pyžámka" více štěstí v prodloužení. Celkové skóre zápasů za celé soustředění je tedy 2:1 pro Road2Kona.

Díky Honzovi Kovářovi nakouknul náš klub do světa triatlonu, když měl Kovy (jako juniorský reprezentant) přebrat instagramový účet Českého triatlonu a ukázat svůj den na našem společném soustředění. Ve skupině 1 se tak hodně fotilo a natáčelo a výsledek si může každý prohlédnout na sociálních sítích.

Večer patřil balení a přípravě na cestu domů. Starší kluci po večeři ještě vyrazili na tradiční noční jízdu na rozhlednu Žalý pod vedením navigátora Honzy Cardy. Počasí úplně nepřálo, takže žádné hvězdy oproti loňsku nebyly a nebylo zapotřebí používat ani čelovky. Sjezd zpět k hotelu Bára byl opět plný adrenalinu kvůli výše zmíněné ledové cestě z rozhledny. A třešničkou na závěr byl skok z vybudovaného skokánku těsně před hotelem.

Sobota:

Návrat domů

Do posledního dne se vstávalo už 7:15, aby se vše stihlo a v klidu se odjelo. Stejně jako při příjezdu jen v obráceném pořadí. Naložili jsme kufry a běžky do auta, a pak cesta z kopce na hlavní silnici k autobusu.

Pohodlná cesta zpět do Prahy některým utekla, díky zahájení plánu "spánek", rychleji. Pro ty co spát nešli, připravila 2,5h dlouhá cesta několik konfliktů se signálem, ale i spoustu smíchu s ostatními v autobuse. Nakonec se před námi vynořil náš domácí bazén a my mohli říct, že jsme konečně doma. Všichni byli předáni rodičům a celé soustředění se obešlo téměř bez zranění.

Jeden z nejlepších týdnů v roce je tak minulostí a my už se těšíme na další rok. Kromě kvalitně odvedené práce na bězkách a pevného základu vytrvalosti si odvážíme hlavně krásné společné vzpomínky a motivaci do této sezóny.

Už tento víkend čeká naše sovičky ostrý souboj na BUM Cupu. Závody družstev pro USK, Motorlet a Bohemku se už potřetí odehrají v pražských Radlicích. Moc se těšíme na krásné souboje které naše sovičky po těžce odmakaném soustředění svedou. A na běžkách snad zase rok, byla to jízda sovičky.

Autor: Martin Straka, Jakub Novák