LA MANCHE - DÍL 2

V týdnu od 23. do 30.6. jsem měl zarezervovaný termín přes kanál La Manche, když jsme však kanál překonávali trajektem, byla bouřka a jako první možný termín se tedy místo pondělka jevila středa, ve které mělo být relativně velké okno pěkného počasí.

 
První setkání s kapitánem mne ale moc nepotěšilo, protože mi řekl, že se právě kvůli tomu oknu ve středu jako první poplave štafeta.

Štafetu jsme zvládli a ze mě spadl všechen stres, který jsem si s sebou do Anglie přivezl a přede mnou už byla jen jedna věc, kterou jsem si chtěl pořádně užít, sólová přeplavba.

Na dalším setkání s kapitánem bylo rozhodnuto, poplave se v neděli zhruba ve dvě hodiny ráno.

 
Bum, a je neděle, v jednu ráno máme sraz v přístavu, rychle se nalodíme a odplouváme směrem na pláž, ze které se startuje, vlny jsou zatím velké a tak na mě padne rozhodnutí, jestli chci dnes plavat nebo pokus odložit na druhý den. Jelikož jsem se ale už rozhodl, skočím šipku do nočního moře, doplavu k pláži a zvedám ruce k nebi, jako signál startu.

S čistou hlavou a po tmě se vrhám do kanálu a od té doby pro mne neexistuje nic než doprovodná loď, středobod mého vesmíru. Hodiny a odplavané kilometry ubíhají jako splašené, a já se asi po šesti hodinách odhodlám zeptat, jestli už je ta Francie alespoň trošku vidět (připravený jsem totiž tak na dvanáct hodin), dostane se mi ale velice překvapivé odpovědi, ,,už je blízko". A tak začíná téměř tříhodinový finiš, ve kterém se snažím překonat proud, který omývá francouzské pobřeží. To se však nepovede a tak nakonec končím až za mysem Gris Nez, na kterém končí většina přeplaveb. O tom se ovšem dovídám až po doplavání, protože pobřeží je zahaleno mystickou mlhou, ze které asi 300m od břehu vykukují jen ostré kameny, z těch mám strach, nejsem přeci horolezec, a tak se modlím za nějakou plážičku. Té se mi nakonec dostane, ale jen díky Janě, které tímto moc děkuji, protože přemluvila kapitána, aby mě vzal asi o 50m dál. Jako opilý se vypotácím z moře, opět zvedám ruce, a je konec nejdelšího plavání v mém životě.

Autor: Jakub Kačerovský