MS SINGAPUR

Ve druhé polovině července se uskutečnilo mistrovství světa plaveckých sportů v Singapuru. Letošní vrchol, který očekávala světová plavecká komunita. Náš oddíl měl hned čtyřčlenné zastoupení v podobě dvou závodníků a dvou členů realizačního týmu. Martin Straka a Julča Pleskotová závodili na otevřené vodě. Součástí výpravy byla naše trenérka Petra Venturová (jako hlavní trenérka reprezentace) a Týna Štemberová ve funkci fyzioterapeutky. Celým průběhem MS vás v tomto článku provedou naši dva reprezentanti.

Juli: Dlouho jsme vyhlíželi Mistrovství světa v Singapuru. Já natěšená po roční přípravě ve Francii a Martin po velice podařeně rozjeté dálkoplavecké sezóně. Pro mě to byla akce, kterou se mi ještě nepodařilo dobýt a konečně se naskytla šance ukázat dlouholetou dřinu a vášeň pro dálkové plavání. Věděli jsme, že budou složitější podmínky, na které jako Evropani nejsme zvyklí. Ať už časový posun nebo vysoké teploty jak ve vodě tak ve vzduchu. Bylo to něco s čím jsem se já osobně musela srovnávat a považovat za samozřejmost už pár měsíců před konáním samotného šampionátu. Po příjezdu do Singapuru nás čekali organizační zmatky. Občas třeba vůbec nepřijel autobus a dobrovolnici toho moc nevěděli. Vše musela obstarávat reprezentační trenérka. Tímto bych ji znovu chtěla poděkovat s jakým nadhledem a zachováním klidu to zvládla. 

Martin: Do Singapuru jsme přiletěli 10. července a první závod se měl konat 15. Měli jsme tak 5 dní na aklimatizaci a na to abychom se řádně rozkoukali. Za mě dostatečně dlouhá doba. Prvních pár tréninků jsme absolvovali v bazénu. K dispozici nám byl venkovní bazén v mezinárodní škole NEXUS, který měl téměř olympijské parametry; 10 drah, 50m a dokonce i stříšku nad startovními bloky. Teplotou by vyhovoval Péťovi Morávkovi :D, jelikož měl odhadem tak 29 stupňů. Kvůli teplotě vody jsme začali volnějšími tréninky abychom se do toho dostali pozvolna a nedošlo k nějakému převaření. Plavalo se nám poměrně dobře a těšili jsme se do moře.

První trénink v moři odhalil všechna úskalí našeho budoucího závodiště. Faktory, se kterými se v dálkovém plavání musí počítat a které k tomuto sportu patří. Teplota vody byla vždy změřena mezi 30-30.8 stupni celsia a proto člověk necítil žádný rozdíl mezi vodou a vzduchem. Samotná voda připomínala barvou klasický český rybníček. Při pohledu z mola bylo na obzoru obrovské parkoviště nákladních lodí. V Singapuru byly specifické velmi táhlé vlny. Moře tedy hodně houpalo a v závodě nás pak potkaly i agresivnější vlny. V moři se nám plavalo skvěle, i když se nedá mluvit o nějakém osvěžení či průzračné vodě. Na trénincích na trati jsme zkoušeli i krmení. Zaučovali jsme Týnu, kterou čekala její "krmící" premiéra. V tomto ohledu nám pomohli i bratia ze Slovenska, kteří s námi plavali v balíku.

Zázemí na trati bylo poměrně slabší ve srovnání s ostatními akcemi podobného rozměru. Na druhou stranu ubytování bylo velmi dobré. Jídlo bylo různorodé a pravidelně kontrolováno výživovými odborníky z World Aquatics.

Juli: Zavodní den. Budíček před 5h ranní. To už na můj pokoj klepala paní trenérka, se zprávou, že se ruší závod a posouvá na neurčito. Důvodem bylo zhoršení kvality vody v moři. Upřímně, to nikdo nečekal. Na závod už jsem byla psychicky připravená, takže menší rozladění to pro mne bylo. Každopádně tento odsun mě naučil zvládat nové situace. Závod nás čekal o den a půl později. Desítka, jako olympijská trať, vždy přináší velká očekávaní a konkurenci. Je to velká zkouška vytrvalosti a opravdových #openwater znalostí. Singapur nabídl něco, co německý mistr světa Florian Wellbrock popsal jako "dvě hodiny ve 40 stupňové pračce". Svůj pocit ve vodě bych nepopsala lépe, ale studené krmení mě vždy aspoň na chvilinku ochladilo. Největší riziko bylo za mě se tzv. neuvařit. Jenže tomu se nedalo prakticky vyhnout. Jako další věc tu byl proud, který se vyskytoval v druhé části trati. Podařilo se mi udržet polovinu závodu s hlavními favoritkami. Poté se bohužel vytvořila mezera, která mi postupně unikala a já už nebyla schopna zrychlovat. Druhou půlku jsem plavala sama s cílem zvyšování tempa aby mě nikdo nedojel. To se povedlo a nakonec se umístění ještě vylepšilo díky nedokončení některých závodnic přede mnou. Celkem závod nedokončilo 14 žen a 11 mužů plus plavci, kteří nestihli časový limit. 

Martin: Po olympijské desítce přisel závod svým způsobem specifický. Pokud je 5km na MS až po 10km, je to takový test vytrvalosti a schopnosti znovu naladit tělo na poměrně náročný závod. 10km závodníky vyčerpá a v den volna, který jsme měli v programu, se únava spíš rozleží. 5km je tedy o tom, kdo dokáže nejlépe zregenerovat a ještě jednou ze sebe vše vymáčknout. Proto bývá často prohozené pořadí mezi některými závodníky v těchto dvou závodech.

Pětka na MS také bývá velmi rychlá a o letošní tempo se postaral bronzový medailista z Paříže David Betlehem, který uplatňuje většinou taktiku "naplno od začátku". Člověk si tedy nemůže dovolit nějaké rozjížděcí tempo na startu. Kvůli horku bylo také výjimečně dovoleno občerstvovat, čehož většina závodníků využila. S Julčou se nám podařilo vydržet tempo hlavních favoritů do posledního kola, kde se stejně jako na 10km, pak tvořili vetší rozdíly a balík se roztrhal. Pro Julču to byl nejlepší výsledek na MS (18. místo). V cíli mě potěšila gratulace od olympijského vítěze Kristofa Raszovského, jehož gesta dokazují, že není jen vynikajícím sportovcem, ale především dobrým člověkem.

Den po pětce byla na programu zcela nová disciplína. V dospělé kategorii se před tímto MS plaval tento závod pouze na dvou světových pohárech a na mistrovství Evropy. Jedná se o vyřazovací závod, který má dohromady 3km. Nejprve se plave 1500m (většinou na dvě rozplavby) a do následného semifinále na 1000m většinou postupuje celkem 20 plavců. Třetí částí je finále, kam postupuje už jen 10 plavců a plave se 500m. Mezi jednotlivými částmi závodu je pauza cca 10min.

V Singapuru byla první část rozdělena do dvou rozplaveb. Rozdělovaní je zatím prováděno losem a proto nejsou rozplavby vždy rovnoměrné. Julča chytla horši los a její rozplavba byla výrazně rychlejší. Doplavala na 11. (prvním nepostupovém) místě, těsně za 10. závodnicí. Její čas by však stačil i na vítězství v té druhé rozplavbě. I tak ale nasbírala cenné zkušenosti a poprvé si vyzkoušela tento formát nového závodu.

Já jsem nastoupil do tohoto závodu potřetí a měl jsem šťastnější los. V rozplavbách jsem se na konci 1500m vyvezl za Gregem Paltrinierim a postoupil jsem ze 4. místa ve své rozplavbě. Díky paní trenérce, která se mnou byla na mole během pauzy, jsem měl neustálý přísun vody a ledu, což bylo v horkém počasí velmi důležité.

V semifinále se potkalo 20 nejlepších a proto jsem chtěl odstartovat rychle a hned jít dopředu. Kdo závod viděl tak ví, že jsem po pár metrech byl poslední. Na startu jsem skočil přímo pod Itala Diodatiho a skončil někde v hlubinách. Kontakt jsem ale v pohodě udržel. Poučil jsem se ze Setúbalu a poměrně dobře zvládnul první bójku. Stejně tak i další 3 bójky, čímž jsem si pokaždé zajistil posun vpřed. Na zadních bójkách jsem využil proud a do cílové rovinky už jsem najížděl na postupových pozicích. Nakonec 8. místo v semifinále bylo příjemným překvapením.

Během pauzy opět občerstvení a překvapivě rychle přišlo finále. Tam jsem věděl, že nemám co ztratit a chtěl jsem se udržet se soupeři. Velká rychlost od začátku a velký zmatek na první bójce která byla tentokrát velmi blízko. Do cílové rovinky jsme najeli ve skupince 6.-10.místo a v jednu chvíli se pode mnou najednou objevil Nick Sloman (AUS). Nakonec z toho bylo 9. místo a TOP10 výsledek na MS v disciplíně, ve které bych ho čekal nejméně.

Další den byla na programu štafeta, kterou jsme bohužel nemohli postavit, protože nám do sestavy chyběl jeden muž. Je to škoda vzhledem k tomu, že Matěje Kozubka nepustil na MS limit v bazénu. Přitom jeho kvality na otevřené vodě jsou určitě na úrovni účasti na MS. Je opravdu zvláštní kvalifikovat se na 10km ve 30 stupňové špinavé vodě, kde jsou vlny a proudy, z poloviční distance v bazénu.

Mezi závody a tréninky jsme objevovali místní kavárny a restaurace. Některé měly opravdu speciální nabídku. Například kavárna Big Short Coffee, kde jsme si dali kávu pod názvem Duck Shit Miso. Navštívili jsme i místní restaurace a ochutnali typicky asijské pokrmy.

Po závodech sice nezbývalo tolik času, ale i tak jsme zvládli ohňostroj v centru města, při příležitosti blížícího se 60ti letého výročí nezávislosti Singapuru. Centrum jsme také prošli a viděli kulisy jako známý hotel nebo vědecko-umělecké muzeum. Stihli jsme se také podívat na jeden zápas vodního póla mužů mezi Japonskem a Srbskem. Vodní pólo na živo rozhodně doporučuji.

Juli: Ve večerních hodinách se nám Týna věnovala v podobě masáží a fyzioterapie, za což jí moc děkujeme. Pomáhala i se vším ostatním a měli jsme tak skvělý doprovodný tým.

Celkově byla tato vrcholná akce velkým zážitkem v týmu skvělých lidí. Děkujeme paní trenérce Venturové a Týně za špičkový servis a pozitivní náladu.

Autor: Julie Pleskotová, Martin Straka